V rámci expedice Aye Aye, kterou uspořádala skupina odborníků na africkou přírodu z webu www.afrika-online.cz a zejména zasloužilého mistra botano-zoologie Williama ZiGhana, se nám dostali do rukou informace o kávě z místa, kde 96 % rostlin je endemických, kde největší zvíře je zebu (a také vyhlášený materiál na řízky) a kde si místní kávu vypěstují a většinou i všechnu vypijí. Z ostrova Madagaskar v Indickém oceánu.

Ještě před odletem na Madagaskar jsem expedici zaúkoloval, aby pro Doubleshot.cz vyfotila kávovníky, plantáže, kávovou kulturu, způsoby přípravy a zaznamenala výsledky degustací.

William nám přímo z místa napsal následující řádky …

Úkol se nedal zapomenout, jelikož káva patřila k našim hlavním a každodenním rituálům. Káva, která nám byla servírována, byla většinou silná, výrazná a tělnatá. Dlouho jsme místní podezírali (a oni se dušovali, že tomu tak není), že nám dělají kávu instantní. Jedinou pro ně polehčující okolností byl fakt, že bez ranní kávy jsme byly velice nevrlí a nemohoucí. Náš silný řev směrem ke kávovaru „Kahava bez maziwa!“, „Kafféé noir!“, „Au suivant, s’il vous plaît!“, nakonec většinou vždy zafungoval a my se mohli začít spokojeně endemitně usmívat.

(Pozn. Jarda Pražič: Zde mohu jen doplnit, že William velice pravděpodobně, soudě i dle fotek, upadnul do plné závislosti na místní silné Robustě.)

Na Madagaskaru se totiž pěstuje především kávovník Robusta (zhruba 98 % produkce), pouze zbylá 2 % patří kávovníku Arabica. Jednou z hlavních příčin je vyšší odolnost a výnos Robusty a samozřejmě také velký rozdíl v ceně a tím pádem nízká poptávka po mnohem kvalitnější Arabice.

Celková produkce kávy je dle statistik z roku 2008 cca 700 000 pytlů. Toto množství může být ale zavádějící. Zejména důsledkem častých a velmi silných cyklonů produkce hodně kolísá. Madagaskar např. v roce 1980 vypěstoval 1,1 milionu pytlů kávy a v 90. letech pak průměrně pouhých 300 000.

Celých 90 % produkce kávy na Madagaskaru pochází z rukou malých farmářů. Pěstování kávovníků je rozptýlené po celém ostrově, často i v oblastech, které nejsou snadno dostupné. Tomu odpovídá i velmi kolísavá kvalita kávy v závislosti na umístění farmy.

V porovnání s kávovými plantážemi, které jsem navštívil v Tanzánii, jsou ty na Madagaskaru hodně odlišné. Pěstování a zejména pití kávy zde má zkrátka jinou podobu. Malgaši (tzn. obyvatelé ostrova) dokonce ani nechápali, jak si někdo může dávat kávu přes den či k večeru pro uklidnění. Pár „závisláků“ se v jejich řadách ale také našlo.

V každé malé vesnici byl k vidění velký strom, v jehož stínu se schovávalo pár keříků kávovníku odrůdy Robusta.

Blízko Montagne d´Ambre jsem se dokonce setkal i s tím, že v místním hotelu, kam jezdila i náročnější klientela, pěstovali Arabicu pro hosty přímo v areálu. Upražená „hotelová arabika“ pak měla lehkou jablečnou kyselost, v chuti znatelné tóny brusinek, ale celkově byla bohužel spálená. Přiznávám, že to byla možná chyba mé objednávky. Chtěl jsem přeci „café noire“…

(pozn. Jardy Pražiče: Lehká kyselost a ovocné tóny u tmavě pražené kávy? Hmm, asi navštívím malgašské pražiče, to mne velmi zajímá!)

To, co jsem ale pro Doubleshot chtěl opravdu najít, byla pralesní káva. Něco silného, co by porazilo i nosorožce. Průvodce v Ranomafaně jsme zaúkolovali, že chceme vidět pralesní kávovník. Musím přiznat, že se opravdu snažil. Každou chvilku jsme zastavovali u nějakého křoví, kde nám tvrdil, že je to „křák“ podobný kávě, ale že se z toho žvýkají listy, z jiného zase je dobrý odvar, po tomto jsou zase dobré halušky … Ale ten kávovník pro tlustokožce stále nikde. Až na severu ostrova, když jsem byl skoro smířen s fiaskem při hledání prakávy, se průvodce zastavil a začal dopovat ze stromu jakési černé bobule. No vida! Co pak jsme to našli! Je to prarobusta!

Bylo mi vysvětleno, že pokud je špatný rok a kávovníkům ve vsi se nedaří, nebo pokud ranní kávě chtějí dodat grády, jdou do pralesa a hledají ony bobulky. Jsou prý desetkrát silnější než jejich Robusta a málo kdo je schopen něco takového ustát. Neměl jsem důvodu nevěřit. Na náhražkách kávy v Ranomafaně s radostí hodovali lemuři a tady široko daleko žádný nebyl.

Keřík měl bobulí jen pomálu, takže uvažovat o přívozu na košt nešlo. Věřím, že se jednalo o velice „kvalitní“ kávu (pozn. Jardy Pražiče: Klasický a mylný pohled na kávu, neboli síla = kvalita), ale díky nízké úrodnosti by její cena v Evropě byla asi vyšší než cena cibetkové kávy.

Při čekání na letišti před odletem jsem měl chvilku na prozkoumání Duty Free obchůdků. Zajímavé bylo, jak během deseti metrů přestaly být Ariary použitelnou měnou a staly se jí zase Eura. Krom čokolády, kterou jsem za celý pobyt neviděl snad nikde prodávat, jsem zde zahlédl i sáčky se zrnkovou kávičkou. Výběr byl však úzký. Měli tu pouhé tři druhy, ale i tak to byla širší nabídka, než kdekoliv jinde na ostrově. Nedalo mi to a nezvratný důkaz o kávové kultuře Madagaskaru jsem si zakoupil. Navíc jsem také ochutnal i místní „expresso“.

Takže Jardo, na Madagaskaru pěstují kávu v každé vsi. Pokud k tomu přijde Zebu, udělají z něj filet de zebu ala grille. Pro kávu chodí i do pralesa a kávové plantáže jsou tu také, avšak důkladně schované a jsou patrně vidět jen z vlaku u Fianaru. Pokud chceš „turka“, tak tě pošlou na toaletu. Pokud přistoupíš na espresso, nebudou ti asi rozumět. Musíš srozumitelně vyslovit eXpresso, což ale vůbec nemá nic dočinění s rychlostí přípravy, jelikož jeho příprava metodou Mora! Mora! trvá asi hodinu.

Madagaskar je nádherný ostrov oplývající přírodními divy, mezi tím i kávou, co dokáže porazit i nosorožce. Asi proto je zde největším zvířetem jen krokodýl, či zebu a tlustokožci se drží od Madagaskaru raději dál.

Kávě zdar.

William de Zighan

zdroje a fotografie: William de Zighan