Paradox Latinské Ameriky – dětská práce a káva
Barista
foto Graciano Cruz
Chápu, že to není úplně příjemné téma pro svátky vánoční, ale nedávná konverzace s paní Marií Ruiz a Gracianem mi nedala se o tomto tématu krátce nezmínit. V různých médiích se ustavičně objevují zprávy o otřesných sociálních podmínkách lidí pracujících v kávovém průmyslu. Občas mi přijde, že jako zákazník jsem doslova bombardován marketingem nadnárodních organizací (Fair Trade, Rainforest Alliance, UTZ Certified), které se snaží tuto problematiku poměrně úspěšně řešit. Jedním z klíčových témat je práce dětí na kávových farmách, která je v jejich regulích přesně definována1. Po „nátlaku“ zmíněných i jiných organizací v čele s International Labour Organization se většina zemí Latinské Ameriky rozhodla práci dětí na farmách kompletně zakázat. Západnímu světu může takové rozhodnutí připadat jako jediné správné. Jak to tak už ale bývá, nic není černobílé a realita může být úplně jiná.
Na úvod pro pochopení komplexnosti a globálnosti problému trocha statistik ohledně dětské práce v kávovém průmyslu ve světě. V centrální Keni je většina (60 %2) sběračů kávy ve věku od 6 do 14 let. Guatemala je po Hondurasu druhou zemí v Latinské Americe, která nejvíce využívá dětské práce. Až 1,6 milionu3 dětí je nuceno z důvodu špatné ekonomické situace pracovat, většinou pak právě v kávovém průmyslu. Práce dětí v kávovém sektoru v Tanzanii je podle ILO jedním z nejhorších případů zneužívání práce dětí na světě. Takhle bychom mohli pokračovat ad nauseam. Obvykle to není moc pěkné čtení a člověku to při nákupu nové zásilky zelené kávy dost vrtá v hlavě. Jaká je ale situace v rozvojové Panamě, kde 95 % všech sběračů kávy patří k etnické skupině původních obyvatel Ngöbe-Buglé, která tvoří nejchudší část obyvatelstva středoamerického státu s ročním příjmem obvykle nepřesahujícím částku $300?
Děti v Comarce - foto Graciano Cruz
Zaměříme-li se pouze na práci dětí na kávových farmách, tak možná bude pozorovatel z Evropy nebo ostatních vyspělých zemí z následujících řádků hodně překvapen. Možná i šokován. Zákon panamské vlády z roku 20004 zakazuje jakoukoliv práci dětí pod 14 let a povoluje lehkou práci dětem ve věku od 14 do 18 let, pouze pokud není narušena školní docházka. Podle většiny zúčastněných lidí, je pro komunitu Ngöbe-Buglé tento de facto vynucený zákon absolutní pohromou. Organizace jako UN nebo již zmíněná ILO si neuvědomují nebo spíše nechtějí brát v potaz kulturní specifika dotčených etnik a skupin obyvatel.
Původní obyvatelé Panamy Ngöbe-Buglé žijí na autonomním území zvaném Comarca (ve španělštině okres) a během sklizně se hromadně stěhují na kávové plantáže v Boquete (cca 3 dny chůze + autobus). Bydlení jim zajišťují farmáři a jak jsme se teprve nedávno dozvěděli, neexistuje žádný předsezónní nábor. Jednoduše sběrači přijdou sami a také si sami vyberou u koho chtějí pracovat. Záleží na podmínkách, platu a také známostech. Pokud farmář poskytne špatné sociální zabezpečení nebo platí málo, bude mít pravděpodobně příští sklizeň smůlu. Například před několika lety nastal z důvodu špatných sklizní v Boquete hromadný exodus sběračů Ngöbe do Kostariky za lepším výdělkem.
Zprvu práci a bydlení hledá pouze muž, pak se k němu přidá celá rodina. Bydlení bývá velmi jednoduché (z našeho pohledu absolutně ubohé – žádná elektřina, obvykle ani voda, totální izolace vysoko v horách). Někdy jsou to pouze chatrče z plechu s hliněnou podlahou, jindy malinkaté betonové nebo dřevěné domečky. Vaří se tradičně na ohni, chovají se domácí zvířata, ale jinak krom sbírání třešní není moc co dělat. Pro sběrače kávy, recolectores de café, je období sklizně, které nebývá delší než 2-3 měsíce, jediným možným výdělkem za celý rok. A tak se pomalu dostáváme k jádru celého problému.
Dívky v typických dresech Ngobe-Bugle promývají kávu v Comarce - foto Graciano Cruz
Nejprve se zmíním o problémech ekonomických, které přímo pramení ze zákazu práce dětí. Při sbírání kávy si šikovný a rychlý sběrač za jeden těžký pracovní den dokáže vydělat až $15 (cca 270 Kč). To znamená, že sebere 6-7 lat5 zralých třešní, při výkupní ceně cca $2.25 za latu6. Samotná hlava rodiny tedy může vydělat maximálně kolem $1500, spíše ale $1000. To je stále na místní poměry hodně peněz!
Zkusme ale vzít v potaz skutečnost, že rodina má 3-4 děti, které mohou v době prázdnin (obvykle ve stejný čas jako sklizeň) pomáhat rodičům při práci. Do rodinného rozpočtu tak můžou přispět několika stovkami dolarů a především nebrání své matce v práci (nebo také i několika matkám, jelikož ve společnosti Ngöbe je polygamie úplně běžná:-)).
Tento fakt, ale není tím nejdůležitějším argumentem proti zákazu práce dětí v zemědělství. Mnohem vážnější je obrovský nárůst porodnosti mezi mladými matkami Ngöbe-Buglé. Až přes 30 % dětí se narodí matkám/dětem ve věku 15-19 let, 2 % pak dětem od 10-14 let. Z toho třetina dětí se rodí předčasně a bojuje s podvýživou, 3 % dětí umírají okamžitě. Dost otřesná čísla i na rozvojovou zemi. Sami jsme byli hned od začátku překvapeni, kolik mladých matek v Panamě člověk potká.
Vysvětlení je poměrně jednoduché. Jakmile děti nemají možnost pracovat přes den se svými rodiči na farmě a zůstanou sami doma, hledají si jinou „zábavu“. V horším případě taková zábava přechází ve znásilňování apod. Samozřejmě si zatím neuvědomují, že se o potomky bude muset někdo postarat. Kolotoč se tak pomalu roztáčí a rodina(y) se dostává do horší a horší ekonomické situace. Většina případů končí odchodem hlavy rodiny od několika svých manželek, které mají spousty dětí a absolutně žádnou možnost výdělku.
Děti/matky Ngöbe-Buglé v Boquete
Poměrně zajímavý paradox, s kterým se snaží lidé jako Maria nebo Graciano něco dělat. Jednou z hlavních iniciativ je naučit komunity Ngöbe-Buglé v Comarce pěstovat na své půdě vlastní výběrovou kávu a získat tak mnohem větší příjem než za pouhý námezdní sběr daleko od domova a rodiny. Velmi nás zaujal např. projekt kávové školy, kde se vyučovaly jak základy agronomie, tak např. degustace (cupping) káv a zpracování. Tyto iniciativy ale vzbudily poměrně negativní ohlas mezi ostatními farmáři, kteří nechtějí přijít o levnou pracovní sílu. Už teď totiž mají velké problémy zaplatit pouhé náklady na provoz farem. O tom ale zas někdy příště …
Tato úvaha je pouhým zamyšlením nad jedním z kávových paradoxů. Vůbec se nesnažím odsoudit složitou práci organizací jako Fair Trade nebo ILO, které se pokouší alespoň něco dělat, i když se jejich počínání ne vždy setkává s pozitivním ohlasem. Alespoň ne tady v Panamě. Vždycky je hodně pohledů na věc, jaký je ten váš?
- Fair Trade se řídí konvencí International Labour Organization – více informací např. zde: http://www.fairtrade.net/fileadmin/user_upload/content/2009/about_fairtrade/Factsheet_Fairtrade_Works.pdf [↩]
- Statistika viz. organizace Global March – http://www.globalmarch.org/worstformsreport/world/kenya.html [↩]
- Worst Form of Child Labour Data – http://www.globalmarch.org/worstformsreport/world/guatemala.html [↩]
- International Labor Organization (ILO) Convention No. 138 – Minimum Work Age a ILO Convention No. 182 – Worst Forms of Child Labor [↩]
- Lata – jednotka používaná při výkupu kávy od sběračů, obvykle plastová nádoba o velikosti 5 galonů, tzn. 20 l. Celkově tedy 120-140 l [↩]
- Pokud farmář nezpracovává kávu vlastními silami a pouze prodává třešně dál zpracovatelskému závodu, je obvyklá výkupní cena tento rok $7. V minulých letech ceny klesly až na $4,5. Podle většiny farmářů je $7 dost pouze na přežití a zaplacení nákladů na provoz farmy [↩]
Komentáře
takze kdyz to shrneme, detska prace je v poradku, pokud je vyjadrenim kulturnich hodnot pracujicich…obdobnou uvahou dojdeme k zaveru ze zenska obrizka je v poradku, zabijeni albinu je v poradku etc. pokud se jedna o kulturni hodnoty danych spolecenstvi. clanek v podstate popira svrchovanost prirozenych prav cloveka.
Predem diky za reakci. Ja si myslim, ze clanek nepopira nic a uz vubec ne "svrchovanost prirozenych prav cloveka". Jen jsem chtel ukazat, ze ne vzdy jsou snahy "zapadnich" organizaci, ktere maji v posledni dobe masovou podporu, vzdy stoprocentne prinosne. Nez jsme zde zacali pracovat, tak jsme vedel o tom, ze prace deti na kavovych farmach v LA ma urcity kulturni aspekt. To, ze ale zakaz dokaze takhle rozbourat pomalu cele etnikum, mi prislo zajimave …
ghorta: Přesvědčení o tom, že děti by neměly pracovat, se začalo masově rozšiřovat v západní Evropě až někdy od 19. století, tedy relativně nedávno. Do té doby bylo naopak svrchovaným právem člověka chtít od svých dětí pomoc v práci. Ještě za první republiky byla dětská práce v omezené míře běžná i u nás.
Dětství bez práce je něco, co se v naší kultuře prosazovalo pomalu a hlavně opatrně. Zakázat dětskou práci a pak teprve řešit otázku, co s nimi, to není dobrý nápad.
Ahoj, skělý článek, nic není černobílé a prvoplánově jednoduché, jak by to někdy mohlo být světem žádáno…btw zmíněný Grac(z)iano ai není Kessa?
Hezký článek. Připomíná mi to pomoc vlády potomkům mayů v Mexiku. Z dotací dostanou např. solární kolektor, ač nemají, co by zprovoznili pomocí elektřiny… ale pomoci bylo učiněno zadost.
> ghorta – podívejme se na to jinak – je dětská práce v pořádku, když si rodina může vybrat mezi smrtí hladem a dětskou prací? Protože smrt hladem nějakého dítěte v Panamě myslím ILO ani Fair Trade neřeší, ne? :-) Na světě není (zvláště když se na to díváme z našich obýváků) "v pořádku" skoro nic.
Myslím si, že tento problém má i obecnou rovinu o aplikování zásad naší společnosti. U nás také děti pracovali, později po zvedení povinné školní docházky jen pomáhali rodičům doma, až jsme dospěli do fáze, kdy děti nepracují. Rozdíl mezi námi a ostatními kulturami je v tom, že my jsme k tomu dospěli a oni ne. Aplikovat naše zásady do jiných civilizací / společností, je vždy poněkud obtížné a zčasta rozporuplné. Tím samozřejmě neříkám, že ne k dobru věci.
Díky moc za článek i reakce. Téma dětské práce je dobrý příklad toho, že i věci, o nichž panuje většinová shoda, je třeba kriticky analyzovat, aniž by tím člověk musel nesouhlasit s hlavní tezí (dětská práce je přece špatná), protože jednorozměrné řešení (plošný zákaz) může situaci jen zhoršit.
Smyslem zákazu dětské práce (child work) je zajistit zdravý vývoj dětí a možnost vzdělání (tedy zajistit dost času na školu a hry). Pokud je toto splněno, lze už na práci dětí (child work) pohlížet jako na součást výchovy, vždyť prací se také děti učí. Pouhý zákaz nenaplňuje svůj původní smysl (zachování práv dítěte). V uvedeném případě z Panamy by tedy farmy musely zajistit dětem alespoň školku a školu.
U dětské práce je to jako u každého začarovaného kruhu, je třeba do něj vstoupit z více stran. Příčinou dětské práce (child labour) je chudoba – rodičovský výdělek nepokrývá základní potřeby rodiny, dětská práce zároveň chudobu dále prohlubuje, protože dětští pracovníci jsou hůře placeni a dál snižují lokální mzdy i pro dospělé živitele rodin. Zakáz dětské práce je jen možná pomůcka, pokud řešíme i její příčiny – nabídneme dospělým možnost vydělat tolik, aby jejich děti pracovat nemusely. Proto taky v systému fair trade je tento zákaz jen jedním z pravidel, jeho důležitým doplněním je stanovená minimální cena a sociální prémie pro komunitní projekty (např. stavba školy).
Není možné řešit problém dětské práce na národní (tj. producentské úrovni), ale k omezení dětské práce musí přispět svým zapojením vedle producentů i další části dodavatelského řetězce (value chain) – tj. obchodníci, zpracovatelé a ideálně i maloobchodníci. To jediné může zaručit vyšší příjem pro producenty a jejich zaměstnance a snižit tlak na produktivní zapojení dětí. Systém fair trade o toto, narozdíl od např. Rainforrest Alliance nebo Utz Kapeh, usiluje a je v tom relativně velmi úspěšný.
Kromě toho považuji za důležité zmínit, že v systému fair trade (zapojení producentů fair trade je dobrovolná záležitost) není dětská práce zakázána jako taková. Rozumná míra práce v rodině a řízená rodiči, která narušuje zdravý vývoj dítěte, jeho školní docházku a plnění školních povinností, není považována za dětskou práci (child labour).
Ani ILO nevidí dětskou práci jednorozměrně, rozlišuje dětskou práci a nebezpečnou dětskou práci a také tzv. "ekonomicky aktivní děti".
Velmi zajímavá jsou hnutí pracujících dětí – *World Movement of Working Children and Adolescents* (NATS – ze španělského akronymu Niňas, Niňos y Adolescentes Trabajadores), které chtějí mít právo pracovat (a vydělávat) a zároveň požadují lepší podmínky, aby jejich práce nebyla zneužívána a neznemožnila jim vzdělání. Bojují v zásadě proti zneužívání dětské práce. Podobné organizace najdete krom Latinské Ameriky také v Asii či v Africe.
PS: Diskuze podobné této naší zlepšily strategii usilování o lepší pracovní podmínky v rozvojových zemích. Dřív firmy reagovaly na kritiku tak, že opustily továrny, které chybovaly v pracovních právech a jejich zaměstnancům tak kampaně jen přitížily. Dnes už si dáváme v nevládkách a občanských iniciativách větší pozor a snažíme se formulovat své kampaně ve spolupráci s místními a tak, aby firmy ohlídaly zlepšení pracovních podmínek v dodavatelských továrnách. Např. http://www.vitescimsihrajete.cz, http://www.nakupujifer.cz
Situaci Panamy a jejích pěstitelů neznám. Kdysi se na nás obrátil chlapík, že není pravda, že kávy z fair trade jsou vyšší kvality. Měli jsme pak zajímavý rozhovor. Ukázalo se, že onen chlapík hovoří o výběrových kávách pro fajšmekry, zatímco my o kávách pro běžného spotřebitele. Pěstitelé výběrových káv už fair trade nepotřebují, protože tato káva se obchoduje za lepší ceny. Je tedy možné, že je to případ Panamy obecně. Zajímala by mne Tvá zkušenost. Můžeš mi prosím napsat e-mail?
Asi bych si netroufla hodnotit panamskou vládu, protože neznám kontext. Jak jsem psala před tím, minimální krok je, aby farmy zajistili školu pro děti svých nádenníků a zároveň menším dětem umožnili být s rodiči.
Zdravím Evo,
díky moc za velmi přínosný komentář. Nemůžu než s většinou věcí souhlasit. Před tím než jsem začal tento krátký článek psát, jsem si ještě jednou prošel regule FT nebo ILO a máte pravdu, že dětskou práci rozlišují a nevidí to jednorozměrně.
Možná jsem Fair Trade neměl v článku zmiňovat vůbec, protože v Panamě vlastně neexistuje ani jedna FT certifikovaná farma! Většina zdejších farmářů má na FT (a ostatní organizace) hodně negativní pohled, ale o tom raději někdy jindy (ceny výběrové kávy jsou zde o dost vyšší než FT minimum, jelikož se v porovnání se zbytkem světa hodně hledí na kvalitu … jsou zde tradiční farmy a ne družstva… a přeci jenom je Panama hodně malinkatý hráč na trhu s kávou).
Je tedy na vině samotná vláda Panamy, která nedokázala správně aplikovat doporučení ILO, FT a jiných organizací a zjednodušila si zákon na prostý a plošný zákaz práce dětí bez výjimek? Otázkou spíš zůstává kdo vzniklé sociální problémy bude řešit …
kulturnich hodnot pracujicich? to mi pripomina vyjadrovani komousu v dobach davno minulych. clanek vypravi o tom, ze socialni situace sberacu se velmi pravdepodobne zhorsi, pokud zakaz detske prace neni nejak kompenzovan. nebo me opravite?
[...] celé Latinské Americe je téma dětské práce ožehavé téma a doporučuji si přečíst Járy článek, ve kterém se snažil vysvětlit právě ten druhý pohled na [...]