„Co se týče kávy, tak jsou Kolumbijci géniové průměrnosti. Homogenizovat, komodifikovat, standardizovat a hlavně všechno míchat … to jsou principy, kterými se řídí. A dělají to vskutku výborně.“

To byla jedna z prvních vět, která nám utkvěla v paměti po krátké konverzaci na téma kávy s Giancarlem Ghirettim, jedním z našich průvodců po třetí nejvýznamnější pěstitelské zemi světa. Dlouhá léta jsme tento paradox nedokázali pochopit. Země, která má jedny z nejlepších podmínek na pěstování výběrové kávy, záměrně vytváří homogenní směsi bez jakéhokoliv osobitého výrazu a proměnlivé kvality. Pod nicneříkající nálepkou Supremo, Excelso (velikost zrn), či Popayán a Huila (název regionu) se ve světě prodává většina kolumbijské kávy. V lepším případě se vyznačuje vinnou aciditou a vyváženými chutěmi. V tom horším pak převládají dřevité tóny a fádní, plochá dochuť. Proč je tak složité najít a koupit transparentní a chuťově charakteristickou kávu od individuálních farmářů? Může káva z pohoří And vůbec soutěžit s těmi nejlepšími mikroloty z Afriky a Střední Ameriky?

Pro odpověď jsme si museli do Kolumbie dojet osobně. Během 14 dní jsme měli možnost navštívit všechny hlavní pěstitelské regiony: Huila, Quindio, Valle de Cauca a Santander. Za průvodce jsme si vybrali osoby nejpovolanější. Giancarlo a Alejandro, majitelé společnosti Virmax, způsobili v Kolumbii během posledních pár let svým systémem nákupu a prodeje káv malou kávovou revoluci. Ale pěkně popořádku …

Celý kávový trh v Kolumbii se točí kolem národní federace pěstitelů kávy (FNC – Federacion Nacional de Cafeteros), která v současné době sdružuje přes 500 000 malých farmářů. Tato nezisková organizace funguje již více než 80 let a mezi své hlavní priority si klade především ochranu zájmů producentů, ekonomický rozvoj a vědecký pokrok. Určitě si pod pojmem kolumbijská káva vybavíte vousatého farmáře v typickém klobouku, jak sváží pytle z hor na hřbetu muly. Logo Juana Valdeze a muly Conchity se stalo symbolem pro kolumbijskou kávu po celém světě. A také znamenitým marketingovým počinem FNC.

Finca Las Delicias v regionu Gigante, Huila

Luis Gabriel názorně ukazuje selektivní sběr na farmě Las Delicias

Fermentační nádrž, lis na kávové třešně a pes - klasický obrázek kávové farmy v Kolumbii

Jak jsme se sami přesvědčili, FNC je v Kolumbii nesmírně mocnou a bohatou institucí. Aby také ne!  Řetězec kaváren pod značkou Juan Valdez je možná lepší kopií než samotný americký originál Starbucks. Navíc každý farmář chtě nechtě při prodeji kávy odvádí několik procent do kasy národní kávového fondu. Za oplatu se mu dostává vskutku neobvyklých výsad. Tou hlavní je pravidlo, které nařizuje FNC vždy vykoupit kávu za tržní cenu + momentální diferenciál daný pro Kolumbii. V praxi to může vypadat následovně. Farmář sklidí a zpracuje svou kávu (selektivním sběrem pouze zralých třešní se příliš nezabývá, proč taky, dostane cenu nezávislou na kvalitě) a čeká na příznivý vývoj na trhu. Může čekat týden, ale třeba i rok. Káva pomalu degraduje a ztrácí svůj chuťový potenciál. Jakmile přijde cenový skok, farmář vyráží do jednoho ze sběrných stanovišť, kde zelenou kávu obalenou v pergamenu prodává. V současné době extrémně vysokých cen nečeká farmář na nic (ani na dozrání nebo dosušení třešní) a snaží se prodat co možná největší množství, jak jen rychle to jde. Výsledek tomu bohužel odpovídá.

Cupping na farmě La Esperanza, Caicedonia, Quindio

Kolumbijský standard hromadné dopravy

Ale v Kolumbii se nepěstuje káva primárně na chuť, ale kvantitu. Přednost má vždy výnos kávovníků na hektar než skóre na degustačním stole. Jedním z důkazů je i současná snaha FNC přeorientovat farmáře na pěstování nové superodrůdy Castillo. Tento vyšlechtěný hybrid je vysoce odolný proti škůdcům a horšícím se klimatickým podmínkám. Bohužel ale vědci z laboratoří Cenicafé jaksi zapomněli přidat mu do vínku i trochu té chuti …

Když už jsme si mysleli, že to nejlepší, co lze získat z Kolumbie je certifikovaná káva Rain Forest Alliance z regionu Huila, poznali jsme Giancarla a Alejandra a jejich program Las Mingas. Tito sympaťáci a opravdoví znalci místních poměrů se vydali proti proudu a veškerým zažitým principům. Za kávy platí producentům i několikanásobně vyšší ceny, ale pouze za podmínky patřičného bodového ohodnocení na degustačním stole. Kvalitu kávy dělí do 3 skupin: A (83-85 bodů), AA (86-88 bodů), AAA (88+ bodů). Od výsledku degustace se odvíjí i výkupní cena. Kávy jsou vždy prodány pod jménem farmáře (u mikrolotů) nebo pod jménem farmy či družstva.

Formulář používaný spol. Virmax při příjmu zelené kávy

Setkání s producenty družstva INDINO, Bruselas, Huila

V rámci našeho výletu po Kolumbii jsme měli možnost navštívit několik míst výkupu kávy a skladů. Všude byla k dispozici degustační místnost se vzorkovou pražičkou a především profesionální degustátoři odpovědní za nákup kávy a kontrolu kvality. Praxe vypadá následovně. Farmář přiveze svou sklizeň do vesnice a může si vybrat, zdali prodá kávu FNC, Nespressu nebo Virmaxu. Pokud si myslí, že jeho káva snese ty nejvyšší nároky na kvalitu, rozhodne se pro Virmax, který vždy platí nejvyšší cenu. Podmínkou je ale důsledná kontrola zahrnující cupping.

Do hry navíc vstupuje tzv. sobre precio, neboli bonusová cena. Jako pražírna kávy všechny degustované vzorky sami ohodnotíme dle našeho svědomí. Pokud vzorek získá od nás vysoké skóre, dostane farmář po prodeji kávy peníze navíc za nadstandardní kvalitu. Máme tak možnost přímo motivovat producenty k neustálému zlepšování sběru a zpracování. Dle našeho názoru je systém založený na odměňování kvality ten jediný správný!

Sobre precio - bonusová cena u jednotlivých farmářů

Dostáváme se k samotné otázce položené na úplném začátku. Proč je tak hrozně složité získat kvalitní kávu z Kolumbie? Jak vidíte, odpověď není až zas tak jednoduchá. Projektů jako Virmax není v Kolumbii mnoho a pražírny dychtících po špičkových kávách naopak rostou jak houby po dešti. Pěstování kávy je z důvodu měnících se klimatických podmínek v horských regionech čím dál tím náročnější. Extrémní úhrny srážek během posledních několika sklizní přispívají k rozšíření rozličných plísní (např. La Roya), které dokážou zdecimovat celé plantáže. Stoupající teplota má pak za následek rozšíření kávového kůrovce, tzv. Broca. Tradiční odrůdy (jako např. Typica, Bourbon nebo Caturra), jsou sice chuťově mnohem bohatší, ale také náchylnější ke zmíněným škůdcům. Opět se dostáváme k farmářovu dilematu. Sklidit a jednoduše zpracovat větší množství kávy, kterou lze vždy bez problémů prodat za tržní cenu nebo se složitě starat o kvalitu sběru a zpracování a vsadit na vyšší cenu při menších výnosech? Riskovat decimaci farmy plísní kvůli lepší chuti v šálku nebo využít vládních dotací a začít pěstovat hybridní odrůdy, když odbyt kávy není závislý na kvalitě?

Plíseň kávovníku, tzv. La Roya

Zrající třešně odrůdy Caturra na farmě Buenavista

Před pár lety rostla všude namísto kávovníků koka

S Carlosem Imbachi na jeho farmě Buenavista

Připravujeme "naší" kávu na farmě Buenavista, Huila

Carlos Imbachi ochutnává svou kávu upraženou pro mistrovství světa baristů

Složité otázky v ještě složitějším prostředí. Měli jsme štěstí, že jsme narazili na několik skupin producentů, kteří vidí budoucnost právě a jenom v chuťové kvalitě a v navázání přímých kontaktů s pražírnami. Ignacio Pardo z farmy Las Delicias, Carlos Imbachi z Finca Buenavista, Jairo Torres z farmy La Tribuna, Jose Duriel Parracoca ze San Isidra, Libardo Piedrahito z La Esmeraldy či Elio Francisco Rico z farmy La Esperanza. Ti všichni a další pochopili, že se jim investice do kvalitního sběru a zpracování kávy velmi rychle vrátí zpět v podobě několikanásobně vyšších výkupních cen. Nemluvě o mezinárodním uznání po zisku titulů v soutěžích jako Cup of Excellence či SCAA Coffee of the Year.

V Kolumbii jsme nebyli naposled. Dechberoucí krajina, vstřícnost lidí a fantastická káva si zaslouží brzkou opětovnou návštěvu.

Další fotky najdete v naší Flickr galerii. Video z farem připravujeme.

Jairo Torres na farmě La Tribuna, Los Cauchos, San Augustin, Huila

Děti Jairo Torrese u kávového lisu

Libardo Piedrahito, několikanásobný finalista Cup of Excellence, Bruselas, Huila

Související články:

1. Den na kávové farmě

Co se za poslední rok (resp. pár let) u nás povedlo (s lehkou mírou optimismu)?

• Konzumenti kávy pomalu začínají chápat, že produkty českých pražíren jsou ve většině případů kvalitnější, čerstvější a chutnější než výrobky dovezené z Itálie, Německa nebo Rakouska.
• Kávy, nabízené lokálními pražírnami, začínají být více transparentní - název farmy, zpracování a odrůdy již není pouhou hudbou budoucnosti.
• Polehoučku se v kavárnách prosazují alternativní metody přípravy kávy jako např. French Press nebo Vacuum Pot. Vzrůstá tak obliba neprávem zatracované filtrované kávy v komerčním prostředí.

Co v ČR prozatím vůbec nefunguje?

• Inovativní koncepty kaváren. I když u nás vznikají zajímavé architektonické kousky (jako např. Café B.Braun), je kavárenská scéna v ČR nudná a plná šedého průměru. Na koncepty „kaváren“ (uvozovky jsou zde na místě) ve stylu londýnské Notes Music Coffee a Present, americké Ride Studio Café nebo maďarské Printa si budeme muset ještě nějakou dobu v Čechách počkat.
• Kromě pár vlaštovek neexistují podniky, které by standardně nabízely kávy od různých pražíren, ať již českých, nebo zahraničních. Bohužel je investice do vlastního kávovaru a mlýnku pro většinu kavárníků a restauratérů považována za zbytečnou. Vždyť dodavatel je poskytne „zdarma“ a navíc přihodí nějaké ty zástěry, trička, skleničky, rosetky, kapucínky … a mají tak na pár let od kávy pokoj.
• Správně připravené espresso a cappuccino je v ČR pořád raritou. Bohužel.
• Neexistující SCAE ČR – mezinárodní organizace, která má za cíl pozdvihovat kávovou kulturu, bohužel v ČR plnila svou úlohu vždy hodně marginálně. Stejně jako v ostatních pobočkách ve světě je třeba najít schopného manažera s již stabilním firemním (rozuměj finančním) zázemím, který by uměl komunikovat jak s národní členskou základnou a sponzory, tak i s anglickým vedením. Primární funkcí této organizace není pořádání soutěží baristů, ale osvěta, vzdělávání laické i odborné veřejnosti a reklama výběrové kávě. Úloha nového koordinátora (pokud jím bude někdo vůbec zvolen) bude navíc stížená negativní pověstí české pobočky v Anglii.

Na co se můžeme v příštím roce těšit?

• Poměrně výrazné zdražení kávy, které postihne všechny fronty. Newyorská burza „C“ již poněkolikáté překonala historický rekord a termínové kontrakty na rok 2011 dosahují závratných výšek (potažmo se dostávají na hladinu, která je pro kávové producenty konečně ekonomicky schůdná). Nestálost trhu má navíc za následek snížení kvality exportované kávy z pěstitelských zemí, jelikož se farmáři při současných cenách snaží sklidit a zpracovat co největší množství třešní bez ohledu na kvalitu. Klimatické změny, které mají za následek velké výkyvy ve velikosti sklizní, společně s uměle stlačenými cenami během posledních let, slibují nadále růst cen na burze. Více v článku o ekonomice kávy (pdf).
• Čím dál tím víc baristů propadá technice latte art. Možná se budete divit, až příště dostanete v kavárně cappuccino s povedeným tulipánem nebo rosettou.
• První mistrovství světa baristů v pěstitelské zemi! Konečně … Bogota bude hostit WBC od 2.-5. června 2011.
• Snad více různých kávových akcí v ČR. Latte art džemy, degustace, baristické soutěže, cup tastingy …

Zapomněli jsme na něco? Myslíte si, že se kávová kultura v ČR ubírá tím správným směrem? Jaký je podle vás největší trend? Těšíme se na komentáře …

Žádné podobné články.

V minulém článku, kde jsme vás informovali o spuštění firmy doubleshot, jsme naťukli náš hlavní koncept pod názvem „Káva z rukou farmáře“. Nyní se vám ho pokusíme detailněji představit a popsat. Obchod s kávou je složitý a má mnoho podob. Pokud budete mít jakékoliv otázky, nebojte se je napsat do komentářů, rádi odpovíme!

Zprvu je nutné uvést, že nejsme velkými fanoušky kávových certifikací. Nikdy jsme se nezbavili pocitu, že jde především o módní vlnu, marketingovou hru a složité koncepty, kterým zákazníci stejně nerozumí nebo si je neumějí správně vyložit. To ale nic nemění na faktu, že programy jako Fair Trade nebo Rainforest Alliance mají své pevné místo a nelze jim upřít snahu o zlepšení podmínek na farmách po celém světě. Před několika lety přišly přední americké pražírny výběrové kávy s vlastní certifikací, kterou nazvaly Direct Trade – přímý obchod. Ustanovily si podrobná pravidla a nechaly se kontrolovat nezávislými auditory. Každoročně pak svým zákazníkům předkládají výroční zprávy s detaily o nákupu všech káv.

Není pochyb, že přímý nákup kávy na farmách je tím jediným způsobem, jak zaručit, že farmář dostane spravedlivou a adekvátní finanční odměnu za svou práci. Je to také jediný možný způsob, jak získat produkt ojedinělé kvality a podílet se na jeho zlepšování. Bez přímého vztahu s producentem jsme nejen odkázáni na milost či nemilost importérů a jejich nabídkových listů, ale především se ocitáme skoro až na úplném konci samotného řetězce.

Jak již to ale bývá, i s označením Direct Trade se najednou roztrhl pytel a jeho původní myšlenka se pomalu vytratila. Na světě není příliš společností, které si mohou dovolit cestovat 365 dní v roce po farmách pěstitelských zemí a vyhledávat zde kávy pro své zákazníky. Spousta pražíren tak začala z marketingových důvodů používat toto označení pro kávy, o jejichž původu sice mají detailní informace, ale nákup provedla jako vždy po telefonu z tepla svých kanceláří.

„Káva z rukou farmáře“ je naší vlastní iniciativou, jak odlišit rozdílný přístup k nákupu kávy a obchodu s kávou obecně. Tato „interní certifikace“ je založena na přímém obchodu v pravém slova smyslu a je použita pouze pro kávy splňující jasně daná pravidla.

Jeden z hlavních důvodů, proč jsme pražírnu doubleshot založili, nebyla touha kupovat výherce Cup of Excellence nebo výjimečné mikroloty za stovky dolarů. Byli a jsou to především lidé, s kterými jsme měli možnost spolupracovat a od kterých kávu nakupujeme. Naším cílem je představit produkt jejich nezměrného úsilí, skromnosti, vděčnosti a upřímnosti v co možná nejryzejší podobě. Jinými slovy, nehledáme rychle pomíjivé a náhodné perly, ale dlouhodobé obchodní vztahy a přátelství, které nám umožní nabízet rok co rok kvalitní kávy za férovou cenu.

Nečekejte proto široké portfolio desítek různých káv z celého světa. Nečekejte ani „exkluzivní“ a drahé kávy věhlasných značek. V naší nabídce najdete pouze čerstvé sklizně, které jsou jedinečné nejen svým chuťovým charakterem, ale také způsobem, jakým se do vašich rukou dostaly.

Co musí splňovat kávy označené logem „Káva z rukou farmáře“?

1. Kvalita a senzorické vlastnosti – Káva musí dosáhnout nejméně 85 bodů dle SCAA degustačního formuláře. Degustace je provedena držitelem Q osvědčení (tj. nejprestižnější ocenění v kávovém průmyslu).
2. Záruka původu – Jasně daný a transparentní původ kávy zahrnuje jméno farmáře, informace o odrůdě, datum sklizně a způsob zpracování.
3. Férová cena – Cena zaplacená přímo farmáři je nejméně o 25 % vyšší než u programu Fair Trade. Veškeré finanční transakce jsou průkazné.
4. Osobní záruka doubleshot – Zástupci společnosti doubleshot s.r.o. jsou v přímém kontaktu s farmářem, farmu osobně navštívili a vybranou kávu před nákupem několikrát degustovali.

Pokud jste se ještě nestali fanoušky doubleshotu na Facebooku a Twitteru, učiňte tak nyní! Získáte tak možnost jako první obdržet informace o speciálních nabídkách na eshopu a akcích, které budeme pořádat. Pokud raději holdujete emailu, přidejte si svou adresu do databáze odběratelů našeho zpravodaje .

Žádné podobné články.

foto Graciano Cruz

Chápu, že to není úplně příjemné téma pro svátky vánoční, ale nedávná konverzace s paní Marií Ruiz a Gracianem mi nedala se o tomto tématu krátce nezmínit. V různých médiích se ustavičně objevují zprávy o otřesných sociálních podmínkách lidí pracujících v kávovém průmyslu. Občas mi přijde, že jako zákazník jsem doslova bombardován marketingem nadnárodních organizací (Fair Trade, Rainforest Alliance, UTZ Certified), které se snaží tuto problematiku poměrně úspěšně řešit. Jedním z klíčových témat je práce dětí na kávových farmách, která je v jejich regulích přesně definována¹. Po „nátlaku“ zmíněných i jiných organizací v čele s International Labour Organization se většina zemí Latinské Ameriky rozhodla práci dětí na farmách kompletně zakázat. Západnímu světu může takové rozhodnutí připadat jako jediné správné. Jak to tak už ale bývá, nic není černobílé a realita může být úplně jiná.

Na úvod pro pochopení komplexnosti a globálnosti problému trocha statistik ohledně dětské práce v kávovém průmyslu ve světě. V centrální Keni je většina (60 %²) sběračů kávy ve věku od 6 do 14 let. Guatemala je po Hondurasu druhou zemí v Latinské Americe, která nejvíce využívá dětské práce. Až  1,6 milionu³ dětí je nuceno z důvodu špatné ekonomické situace pracovat, většinou pak právě v kávovém průmyslu. Práce dětí v kávovém sektoru v Tanzanii je podle ILO jedním z nejhorších případů zneužívání práce dětí na světě. Takhle bychom mohli pokračovat ad nauseam. Obvykle to není moc pěkné čtení a člověku to při nákupu nové zásilky zelené kávy dost vrtá v hlavě. Jaká je ale situace v rozvojové Panamě, kde 95 % všech sběračů kávy patří k etnické skupině původních obyvatel Ngöbe-Buglé, která tvoří nejchudší část obyvatelstva středoamerického státu s ročním příjmem obvykle nepřesahujícím částku $300?

Děti v Comarce - foto Graciano Cruz

Zaměříme-li se pouze na práci dětí na kávových farmách, tak možná bude pozorovatel z Evropy nebo ostatních vyspělých zemí z následujících řádků hodně překvapen. Možná i šokován. Zákon panamské vlády z roku 2000⁴ zakazuje jakoukoliv práci dětí pod 14 let a povoluje lehkou práci dětem ve věku od 14 do 18 let, pouze pokud není narušena školní docházka. Podle většiny zúčastněných lidí, je pro komunitu Ngöbe-Buglé tento de facto vynucený zákon absolutní pohromou. Organizace jako UN nebo již zmíněná ILO si neuvědomují nebo spíše nechtějí brát v potaz kulturní specifika dotčených etnik a skupin obyvatel.

Původní obyvatelé Panamy Ngöbe-Buglé žijí na autonomním území zvaném Comarca (ve španělštině okres) a během sklizně se hromadně stěhují na kávové plantáže v Boquete (cca 3 dny chůze + autobus). Bydlení jim zajišťují farmáři a jak jsme se teprve nedávno dozvěděli, neexistuje žádný předsezónní nábor. Jednoduše sběrači přijdou sami a také si sami vyberou u koho chtějí pracovat. Záleží na podmínkách, platu a také známostech. Pokud farmář poskytne špatné sociální zabezpečení nebo platí málo, bude mít pravděpodobně příští sklizeň smůlu. Například před několika lety nastal z důvodu špatných sklizní v Boquete hromadný exodus sběračů Ngöbe do Kostariky za lepším výdělkem.

Zprvu práci a bydlení hledá pouze muž, pak se k němu přidá celá rodina. Bydlení bývá velmi jednoduché (z našeho pohledu absolutně ubohé – žádná elektřina, obvykle ani voda, totální izolace vysoko v horách). Někdy jsou to pouze chatrče z plechu s hliněnou podlahou, jindy malinkaté betonové nebo dřevěné domečky. Vaří se tradičně na ohni, chovají se domácí zvířata, ale jinak krom sbírání třešní není moc co dělat. Pro sběrače kávy, recolectores de café, je období sklizně, které nebývá delší než 2-3 měsíce, jediným možným výdělkem za celý rok. A tak se pomalu dostáváme k jádru celého problému.

Dívky v typických dresech Ngobe-Bugle promývají kávu v Comarce - foto Graciano Cruz

Nejprve se zmíním o problémech ekonomických, které přímo pramení ze zákazu práce dětí. Při sbírání kávy si šikovný a rychlý sběrač za jeden těžký pracovní den dokáže vydělat až $15 (cca 270 Kč). To znamená, že sebere 6-7 lat⁵ zralých třešní, při výkupní ceně cca $2.25 za latu⁶. Samotná hlava rodiny tedy může vydělat maximálně kolem $1500, spíše ale $1000. To je stále na místní poměry hodně peněz!

Zkusme ale vzít v potaz skutečnost, že rodina má 3-4 děti, které mohou v době prázdnin (obvykle ve stejný čas jako sklizeň) pomáhat rodičům při práci. Do rodinného rozpočtu tak můžou přispět několika stovkami dolarů a především nebrání své matce v práci (nebo také i několika matkám, jelikož ve společnosti Ngöbe je polygamie úplně běžná:-)).

Tento fakt, ale není tím nejdůležitějším argumentem proti zákazu práce dětí v zemědělství. Mnohem vážnější je obrovský nárůst porodnosti mezi mladými matkami Ngöbe-Buglé. Až přes 30 % dětí se narodí matkám/dětem ve věku 15-19 let, 2 % pak dětem od 10-14 let. Z toho třetina dětí se rodí předčasně a bojuje s podvýživou, 3 % dětí umírají okamžitě. Dost otřesná čísla i na rozvojovou zemi. Sami jsme byli hned od začátku překvapeni, kolik mladých matek v Panamě člověk potká.

Vysvětlení je poměrně jednoduché. Jakmile děti nemají možnost pracovat přes den se svými rodiči na farmě a zůstanou sami doma, hledají si jinou „zábavu“. V horším případě taková zábava přechází ve znásilňování apod. Samozřejmě si zatím neuvědomují, že se o potomky bude muset někdo postarat. Kolotoč se tak pomalu roztáčí a rodina(y) se dostává do horší a horší ekonomické situace. Většina případů končí odchodem hlavy rodiny od několika svých manželek, které mají spousty dětí a absolutně žádnou možnost výdělku.

Děti/matky Ngöbe-Buglé v Boquete

Poměrně zajímavý paradox, s kterým se snaží lidé jako Maria nebo Graciano něco dělat. Jednou z hlavních iniciativ je naučit komunity Ngöbe-Buglé v Comarce pěstovat na své půdě vlastní výběrovou kávu a získat tak mnohem větší příjem než za pouhý námezdní sběr daleko od domova a rodiny. Velmi nás zaujal např. projekt kávové školy, kde se vyučovaly jak základy agronomie, tak např. degustace (cupping) káv a zpracování.  Tyto iniciativy ale vzbudily poměrně negativní ohlas mezi ostatními farmáři, kteří nechtějí přijít o levnou pracovní sílu. Už teď totiž mají velké problémy zaplatit pouhé náklady na provoz farem. O tom ale zas někdy příště …

Tato úvaha je pouhým zamyšlením nad jedním z kávových paradoxů. Vůbec se nesnažím odsoudit složitou práci organizací jako Fair Trade nebo ILO, které se pokouší alespoň něco dělat, i když se jejich počínání ne vždy setkává s pozitivním ohlasem. Alespoň ne tady v Panamě. Vždycky je hodně pohledů na věc, jaký je ten váš?

1. Fair Trade se řídí konvencí International Labour Organization – více informací např. zde: http://www.fairtrade.net/fileadmin/user_upload/content/2009/about_fairtrade/Factsheet_Fairtrade_Works.pdf
2. Statistika viz. organizace Global March – http://www.globalmarch.org/worstformsreport/world/kenya.html
3. Worst Form of Child Labour Data – http://www.globalmarch.org/worstformsreport/world/guatemala.html
4. International Labor Organization (ILO) Convention No. 138 – Minimum Work Age a ILO Convention No. 182 – Worst Forms of Child Labor
5. Lata – jednotka používaná při výkupu kávy od sběračů, obvykle plastová nádoba o velikosti 5 galonů, tzn. 20 l. Celkově tedy 120-140 l
6. Pokud farmář nezpracovává kávu vlastními silami a pouze prodává třešně dál zpracovatelskému závodu, je obvyklá výkupní cena tento rok $7. V minulých letech ceny klesly až na $4,5. Podle většiny farmářů je $7 dost pouze na přežití a zaplacení nákladů na provoz farmy

Související články:

1. Bienvenidos a Boquete